NÁVRAT.

Josef Lukavský

NÁVRAT.
Roztoužena přiletíš v horký letní den znovu sníti – u mne blíž – svého mládí sen, žena má i milá moje, plna vzruchu, nepokoje, jak to právě tobě sluší, a snad tobě jen. Ručky svoje přejemné na mou hlavu dáš v chvíli slastně dojemné šťastna, že mne máš takového, jak’s mne měla, než jsi v dálku odletěla, nade všecko blaženého, že zpět přilétáš. Políbením horoucím ret zažehne ret, aby tělem prahnoucím v duši oheň vlét prudký, strašný, jako vždycky, 70 stejně božský, jako lidský, jenž nás stokrát objal vlnou jako vesmír svět. Rudě všecko zahoří v nás i kolem nás, lásce vše se pokoří v symfonii krás a do ticha bude zníti nejkrásnější píseň žití a my budem doprovázet její rajský hlas. 71