KOLIKRÁT UŽ – –

Josef Lukavský

KOLIKRÁT UŽ – –
Kolikrát už, moje zlatá, za tebou jsem někam jel? Kolikráťs mně byla vzata, když vlak s tebou odjížděl? Kolikrát jsi ztratila se, kolikrát jsi vrátila se a kolikrát v náruči už jsem tě, moje štěstí, měl? Nepočítej, marné je to – jako nelze spočíst hvězd, tak nelze, má zářná meto, toto počítání svéstsvést, a tak jen se usměj radši, abys byla ještě sladší, až tě budu ochutnávat odměnou poslední z cest. Snad již blizoučká je chvíle, kdy dálky jen budou snem a my u zářného cíle štěstí k sobě přivinem’ 105 a pak, netísněni bolem, necháme svět jíti kolem, nalezeni pro svou lásku a ztraceni lidem všem. 106