VZPOMÍNÁNÍ.

Josef Lukavský

VZPOMÍNÁNÍ.
Sametová tvoje pleť dráždí moje vzpomínání a mé dlaně touží teď něžně, jemně sáhnout na ni, pohladit ji, pocelovat, tisíc polibků v ní schovat a vzbudit v ní polehounku sladká přání. Jako bílý světla proud do šera bys zasvítila, bych tě mohl obejmout, jak jsi o tom včera snila, když tě hvězdy probudily a řekly ti, že tvůj milý právě touží, abys v jeho loktech byla. V zlatém zraku modrý zrak spjaly by se k slávě země, bych moh’ zříti na zázrak, jak se ztrácíš, mizíš ve mně, 129 až by se jen vlna těla bílou září v šeru chvěla a dvě duše až by jenom lkaly jemně... 130