ZA KRÁTKO JIŽ...

Josef Lukavský

ZA KRÁTKO JIŽ...
Za krátko již, sladké robě, cítím to, ba dobře vím, srdce mé zas vzlétne k tobě a já za ním přiletím roztoužený, rozněžněný, pán i vasal malé ženy, k níž ho vedou všecky cesty, jako věřícího v Řím. V bílé dlaně srdce chytíš a pak s písní, jež jen tvou, v ohni pekla těla vznítíš pro sonatu vášnivou a když vše si dáme věnem, na minulost zapomenem, byť i byla jako tajfun divokou a bouřlivou. 99