JITRO.

Josef Lukavský

JITRO.
Mne jitro zavolalo čarovným hlasem svým do luk, kde slunce plálo bohatstvím nesmírným a do loktů mne vzalo, by důvěrně se ptalo, jak chápu jeho krásu a co o štěstí vím. A jitro uslyšelo můj přitlumený hlas: Jsem nyní pouhé tělo, usychající klas, neb to, co žilo, vřelo, k mé milé odletělo, jež čeká nedočkavě, kdy k ní se vrátím zas. 63