AŽ DNES USNEŠ...

Josef Lukavský

AŽ DNES USNEŠ...
Až dnes usneš v loktech mých, bude se ti zdát, že spíš se mnou v liliích a že tě mám rád, že se k tobě něžně shýbám, že tě hladím, že tě líbám, jak bych ti chtěl duši z těla na vždy vylíbat. Zachvěješ se jako květ, na nějž vánek sáh’, dáš mi oči, dáš mi ret, dáš mi lící nach, zahoří tvé něžné prsy, jako kamelií trsy, aby daly žíznícímu nápoj, po němž prah’. Proměníš se v lásky číš, z níž lze život pít, rozkoší ji naplníš, schopna dát i vzít 76 všechno štěstí, všechna přání v slavné chvíli milování, připravena znovu číši po kraj naplnit. 77