MĚJ MNE RÁD!

Josef Lukavský

MĚJ MNE RÁD!
Slyším hlas tvůj, jako hudbu tichem noci něžně znít, ba míň ještě, domnívám se, že to brouček ke mně vlít’, když v noc slyším zaznívat: měj mne, milý, měj mne rád... Srdce moje hlas ten hladí, duše má se pod ním chví, jako pták, jenž přitulil se v drobné hnízdo pod větví, aby vánek slyšel vát: měj mne, milý, měj mne rád! Sladké mlčení nás spíná, které božskou písní jest plnou snů a plnou touhy s tichem noci, září hvězd, a já slyším v dálce hrát: měj mne, milý, měj mne rád... Měj mne rád! Jak jinak možno! V trosky spíš se sřítí svět, 93 než neslyšet více zníti nejkrásnější ze všech vět, již mi říkáš, když jdeš spát: Měj mne, milý, měj mne rád! 94