PÍSNIČKA – MONOLOG.

Josef Lukavský

PÍSNIČKA – MONOLOG.
Písničku psát dnes nedovedu o tom všem, o čem sním, a monolog jen hloupý vedu o čase budoucím, až na vážky svá srdce dáme a stejně s nimi zahoupáme, že stejná bude jejich cena s vin těžkým závažím. Písničku potom zazpíváme, že naším celý svět, že všecko štěstí v duších máme a že je konec běd, že naprosto a jistě víme, jak smutný dnešek proměníme v radostný tanec opojení, na srdci srdce, na rtu ret. Písničko moje, šumná Shimmy! v dušičku moje slova vem’ a opakuj je rtíky svými a doprovázej úsměvem. 119 S vůněmi květů přileť ke mně, silná a chtivá jako země, ať refrain spolu plni štěstí tam u nás doma zapějem’. 120