PRO JEDINÝ POHLED.

Josef Lukavský

PRO JEDINÝ POHLED.
Pro jediný sladký pohled pojedu dnes ku své milé, pro jediné zazáření opojivé lásky chvíle, pro dva letmé rukou stisky, jimiž budu tobě blízký a již zas nás budou dělit hloupých dálek strašné míle. Jsi mi sluncem, květem jsi mi, jsi mi světlem, vůní, zpěvem, jsi mi vzdechem, touhou, něhou, jsi mi vášní, mukou, hněvemhněvem, a přec jenom věřím v žití, když mi tvoje oči svítísvítí, a tak rád a šťasten letím za pohledem, za úsměvem. 72 SEN. Nebeská má pekelnice, vím, za noci o čem sníš, když své bílé ze světnice v temno dálek pohlížíš, kdy posloucháš hlasy ticha a cítíš, jak z květů dýchá vůně touhy, které v tobě ukryto je tolik již. Jemné ruce hladí tělo jako oheň plamenné, ret, s nějž slovo odletělo, dotýká se ramene, srdce bije poplašeně, krev se vichrem tělem ženežene, a přec ležíš, jako socha z bronzu nebo kamene. A když usneš v noci stínu, myšlénka plá v svitu hvězd: vášnivě se k tobě vinu, abys mohla rudě kvést, 73 peklem v nebe zamířímezamíříme, a tak touha, jež v nás dříme, jak to slovo na začátku tělem učiněna jest. 74