AŽ ZÍTRA...

Josef Lukavský

AŽ ZÍTRA...
Jak bych se blínu napil, tak hořko v ústech mámmám, a hněv mne v spáry lapil a smíru utíkám, klnu a nenávidím a zlo jen všude vidím a dusno je mi doma a nelze jíti kam. Má milá, nechoď ke mně, nechtěj mne takým znát, kdy dávné zvíře ve mně se hlásí o primát – já snad bych musil vraždit tu, jež by chtěla dráždit a musil bych tě mrtvou v šílenství milovat. Buď doma zcela sama od rána do noci, až prožiji své drama krise a nemoci 125 a zítra, moje drahá, mi zatancuješ nahá své Tango Amoroso s rozkoše pomocí. 126