OKAMŽIK.

Josef Lukavský

OKAMŽIK.
Takové jarní odpoledne je jako pouhý okamžik, jak motýl, který na květ sedne a prostorem zas letí v mžik, jak skřivánkova píseň v poli, jež tryskne a hned dohlaholí – tak s námi je to, moje milámilá, a budiž za to nebi dík. Ta láska, která nešediví a nezná unavení chvil, ta v lidském srdci koná divy a stále ukazuje cíl, nádherná, krásná, věčně nová, vždy svěží pel v svém božstvu chová a člověk sní vždy marně, aby jí jednou celou uchvátil. Slož v mosaiku ty chvíle všecky a poznáš, že to celý věk – tak milý, jako úsměv dětský, tak moudrý, jako nadčlověk – 28 to proto, že jsme všecko dali a bez výhrady milovali pro lásku samu, v níž je skrytý jed smrti, jako žití lék. 29