ZLÝ KVĚT.

Josef Lukavský

ZLÝ KVĚT.
Když ocúny v lučinách světélkovat směly, stál jsem žití na vahách a již již jsem ruku vztáh’, abych poznal, co nás pojí, sbližuje a dělí. Ocún, zlý a nahý květkvět, ležel ve tvé dlani a já ve tvých očích čet’, že i duše skrývá jed a že dívčí sny se mění za etapou paní. V tom se spjala tvoje dlaň drtíc ocún bílý a když pohlédla jsi naň, zarděla se tvoje skráň a tys řekla s chladnou pýchou: vždy zvítězím, chci-li. Neřekl jsem, co jsem chtěl, poznávaje omyl. 116 Můj něžný sen odletěl o splynutí duší, těl v té chvíli, kdy bílý ocún v tvé dlani se zlomil. 117