SJELI JSME SE PRO PÁR VĚT.

Josef Lukavský

SJELI JSME SE PRO PÁR VĚT.
Sjeli jsme se pro pár vět, pro okamžik celování, s touhou všecko obdržet v nekonečném odevzdání, sjeli jsme se na vteřinu ochutnati medovinu, jakou nemá ani nebe, ani svět. Ale osud – ďas ho suď! okamžiky naše zkalil, když nám, kteří měli chuť, v bílé víno krve nalil a my v touze všecko dáti sotva mohli ochutnati a zpět vezli jsme zas všecko odtamtuď. Nějak bylo, nějak jest a než pár dnů zase mine, zas se spojí směr dvou cest a zas bude všecko jiné – 114 pohár, o němž dnes jen sníme, vrchovatě naplníme a spijem’ se medovinou v svitu hvězd. 115