ZÁZRAK.

Josef Lukavský

ZÁZRAK.
Jako bílý sněhuláček přede mnou jsi stála – bílý čepec, bílý fráček i sukýnka malá a zdá se mi, že’s mi bílé věty povídala. Jenom oči, zlaté oči rudým ohněm žhnuly a jako když satan skočí na mně spočinuly a dvě ručky,ručky jak dva květy v žádosti se pnuly. V lokty spial jsem sněhuláčka, v objetí ho schoval a hle, rudého jsem ptáčka na klíně jen choval, který žhoucím dechem pekla rty mé poceloval. 124