ČERVENEC.

Josef Lukavský

ČERVENEC.
V slunci hoří celý svět vůní opojený a jen já jsem jako květ bez barvy a ceny. Smutně spřádám sny o štěstí touže zase znovu kvésti, ale duši schází slunce milující ženy. Na pasece sedím sám ve vonícím vřesu, píseň cvrčků poslouchám spiatou s písní lesů. Čekám hlas, jenž sladce, jemně zavolá: Pojď, milý, ke mně, já ti z dálky hymnu moře s květy jihu nesu. Ale marně čekám dnes, jak jsem čekal včera, marně čeká sad i les do pozdního šera – 61 nevracíš se z cizé dáli tam, kde jsme se štěstí vzdali, abys létla s písní léta rovnou do nebes... 62