Ó ironie!
1.
„Na zemi už v skutku pravé peklo jest!“
Tak si vzdychl kantor. „Věřte na mou česť,
Co prachu já ve škole se nahltám,
A přec za to na černý knedlík nemám.
A ondyno, mé srdce to ranilo,
Mou prosbou se jen pohodilo.“ –
65
Tu slyší, rozum mu zůstal hned stát,
Že kantory vyplácet bude sám štát.
„Cože!“ zvolá radostně, hrábne do piksly,
„Jsem samou radostí už celý vyschlý.vyschlý.“
(mluví)
Štát? Nu, to pěkná je –
Ó ironie! ó ironie!
2.
Lichvář peněz má, že je nespočítá,
Za nic se nestydí, když zisk z toho mámá.
Ten obzvláštní manýru si vyhledal,
Aby ho pánbíček jen nepotrestal.
Kdykoli co špatného jen vyvedl,
Hnedky do kostela si jen zalezl.
Tam potom po kolenou se vozí,
Boha, myslí, že tak uprosí,
Očima kroutí a zadek křiví
A modlí se šeptem to bez ustání. –
(mluví)
Jakže? V srdci špatnosť a
pobožnosť, ta v kolenou je –
Ó ironie! ó ironie!
3.
Mnohý vlastenec se stále honosí,
Že daně až posud tu řádně platí,
A jestli jsou většívětší, na to nekouká,
A proti ním nikdy že prý nebrouká.
Vlasť jeho však potrefí nehoda zlá,
Nehoda ta daně hned zvětšiti dá.
Tu vlastenec se hned z vlasti uklídí,
A ptáte-li se ho, proč takto činí,
Řekne: „Dejte pokoj, to je mně draho;
Radč do Ameriky, tam je přec blaho!
(mluví)
Z každého psa abych platil, ne?“
Ó ironie! ó ironie!
4.
I časopis jistý počal vycházet,
Však, tuším, že ráčilo peněz scházet.
I křtili ho slavně, to „Rarášek“ jest,
66
Před tím mějte rešpekt a vzdejte mu česť.
Abonenti pláčou, redaktor kleje,
A měsíček shůryshůry, ten se mu směje.
Redaktor jen běhá od domu k domu,
Shání abonenty satanu tomu;
Velikou prémií hnedky slibuje
Každému, kdo se jenom abonuje.
(mluví)
Co že? Prémii?! Když si ji
Zaplatím, tak to je!
Ó ironie! ó ironie!
5.
Mnohý do reduty tu strašně spěchá,
Tam zábavu svoji prý jen nalézá.
S maškarou se vodí po celý večer,
Však kloudný vtip z něho ještě nevyšel.
Leč, kdo pak se tomu diviti bude,
Vždyť najdeme oslů v světě dost všude.
On zajede s maškarou až k biffetu,
Poručí večeři, nechá stát holku,
Ta dává si chutnat a chcechce, by platil,
Však chlapík se zatím dávno byl ztratil.
(mluví)
Jak? Co to? On mne tu nechal
samotnou, kde pak je? – Sklepník
ale zvolá: „Ó ironie! ó ironie!ironie!“