To se má člověku dříve říct.
1.
Dívenka dvacet let, chce též pod čepec,
Je hezounká, nábožná, jistá to věc.
Celičký den doma u šití sedí –
Mimo kostela jinam nechodí. –
Sotva se však vdala, muž divně kouká,
Kterak se ta nábožná s ním vadit zná.
„To mne sám čert ráčil s tebou v spolek svíct!“
[Jo, to se má člověku dříve již říct.]
2.
Mezi dvěma pány v parteru sedí
Nóbl dáma a ve smíchu dí:
„Tať mizerně hraje, ta velká, tlustá!“
„Mé díky!“ dí jeden, „toť má nevěsta!“
„Ne, myslím tu druhou, je k nevystání!“
„Oho!“ vzkřikne druhý, „to je má paní!“
„Ach!“ zvolá, „neračte za zlé to mít,“
[Leč to se má člověku dříve již říct!]
3.
Student, který, aby se víc dozvěděl,
Celý rok raději v hospodě seděl,
Při sklenici vína studoval chemii,
Na bále s děvčaty zas anatomii:
Na zkoušku s bolestí teď se chystá,
A čeká, až profesor otázku mu dá.
Myslí si, kdyby chtěl tak laskav být,
[A otázku napřed mu již povědít!]
69
4.
Mlíkařka denně do Prahy jezdí,
A jen dobré mléko, jak praví, vozí.
Leč právě ho jednou v noci bryndala,
A komise ji při tom tu natrefila.
Tu vzdychne si smutně a z hluboka:
„Sotva to kdo zkusí a už malér má!
To musela komise zrovna sem vlízt,
[Že chtěla dnes přijít, mohla mi dřív říct!“]
5.
„Ó Katy! ó Josef! ó blaho! radosť!
Anděli! bohyně!“ – a najednou dost.
Dveře se otevrou, pán do nich vkročí,
Pan Josef leknutím oknem vyskočí;
Dole se škaredí, jak pádně sletěl.
Pán za ním však zvolá, jak by nevěděl:
„Odpusťte, nechtěl jsem výtržnost činit!“
[Pan Josef však praví: „To jste měl dřív říct!říct!“]
6.
Vy tleskáte, chcete, abych zpíval víc,
Však musím vám říci, že nemám už nic.
Dva verše tu v záloze ještě sic jsou,
Však spočívaj pod závorou zlou.
Já s radostí na tapet bych je přived’,
Jen že bych si zýtra do chládečku sed’;
Že prý moc politiky mají v sobě mít,
[Ráčila censura již napřed mně říct.]