Špatný význam.
1.
Tatíček přijde k synovi,
Jenž v Praze studuje.
„Kde pak máš svoje hodinky?“
Hned ho oslovuje.
„Já k hodináři jsem je dal,
Aby mi je spravil.“
„Mlč, kluku! já vím, že jsi lhal,
[VímVím, žes je zastavil!“]
70
2.
V pondělí ráno v leknutí
Žena k muži praví:
„Kde pak’s nabral ty modřiny,
Jenž čelo ti zdobí?“
„I včera, když jsem domů šel,
Vrazil jsem do sloupu.“
Ona však dí: „Kdybys mlčel;
[Někdo ti natloukl!“]
3.
Kavalír mnoho dluhů má,
Dluží se celý den.
Najednou je však, ach, tentam,
Ulítne z města ven.
Tu každý ptá se: Kde ten pan?
Snad nejel na venek?
To sotva, neb měl tajný plán:
[Přes hranice utek’!]
4.
Přítel můj ondyno ležel
Před hospodou venku;
Klobouk na křivo mu seděl.
Já řku, „co děláš tu?“
„Ach, tam vnitř hrozné horko jest.
Chci se zde ochladit!“
„Vím, příteli, věř na mou česť,
[Že’s se dal vyhodit!“]