X. Tvou písní zpívám, píseň Tvá to je,

Tereza Dubrovská

X.
Tvou písní zpívám, píseň Tvá to je, Tvou písní zpívám, píseň Tvá to je,
 jež v mojí snivé duši stále zvučí jak tklivá píseň smutná hoboje, a melodií nyvou srdce mučí. Jak viola – a struny nástroje se chvějí pláčem větru, který skučí mým pustým sadem, a šum příboje vln mořských,mořských teskně naříká a hučí. Mé srdce ztichlo, srdce plamenné, a na záhonu jeho v kráse prosté se bříza zvedá, pučí z kořene. Ji zasadila láska – z kamene na tichém hrobě mém teď svěží roste, v ní duše lká – a srdce zraněné. 18
Básně v knize Svátky mé duše:
  1. I. Zde, duše moje, hledáš útočiště –
  2. II. Nic v životě již nechci poslouchat,
  3. III. A sten Tvůj zmlkne, nikdo neuslyší
  4. IV. Zlem splácet zlo jsem nikdy nedovedla,
  5. V. Jsem za tím vrchem schována tu přece,
  6. VI. Je vzpomínka ta drahá mně i dnes –
  7. VII. Teď po letech, když všechno skončeno je,
  8. VIII. A Ty jsi přišel – bylo k večeru,
  9. IX. Šel kdosi chodbou, jak v snu zaslechla jsem
  10. X. Tvou písní zpívám, píseň Tvá to je,
  11. XI. Nad starou knihou seděl Jsi a četl –
  12. XII. Já vím, že velmi jsem Tě urazila,
  13. XIII. Teď na odpověď čekám mírnou Tvoji,
  14. XIV. Já trpěla jsem – věnec trnitý
  15. XV. Jde zima krajem, listí cestou sbírá,
  16. XVI. Že, Ofelie má, Jsi milovala,
  17. XVII. Ta čekala již při Tvém narození,
  18. XVIII. Mne uštvali, kdo první ruku zvedl?
  19. XIX. Tím rubášem mne přikryjete brzy,
  20. XX. Ó, milovat je: trpět. Trpět – žíti!
  21. XXI. Má duše, pojď, zas půjdem o dům dále,
  22. XXII. Mně přejte klidu, k smrti znavena jsem,
  23. XXIII. Mdlá vůně táhne, sladká, neživoucí,
  24. XXIV. Ta zahrada tu leží tiše tak,
  25. XXV. Ty svěží, mladé štěpy zahynuly,
  26. XXVI. Já u bran stojím ztraceného ráje,
  27. XXVII. Tvou písní vždycky zvučela má lyra,
  28. XXVIII. Ty, jeho přítel, těšil Jsi mne pak,
  29. XXIX. Teď opuštěny, samy jdeme žitím,
  30. XXX. Noc hluboká již rubáš chladný spředla,
  31. XXXI. Mé sestry smutku, postůjte jen chvíli,
  32. XXXII. Jak bříza zmírám – neschopna je žití,
  33. XXXIII. Co chceš, má duše? Navracíš se zpět
  34. XXXIV. Jsou do snů těžkých všichni pohrouženi,
  35. XXXV. Víc nemohu psát, unavena jsem,
  36. XXXVI. Mne políbila bolest na rty němé –
  37. XXXVII. Jak tamaryšek v severním tom kraji,
  38. MÁRIO BONNARD.
  39. CONRAD ANSORGE.
  40. XLI. A upomínky smavé duší jdou,
  41. XLII. Můj otec horník byl, když umíral,
  42. XLIII. Ty umřela Jsi, matko – vidím Tebe,
  43. XLIV. Na Tebe myslím, Matko. Trpěla Jsi,
  44. XLV. Zda smutku Tvému někdo rozuměl,
  45. XLVI. Jak temný přízrak před očima vstal
  46. XLVII. Po stopě kráčím svého žití nyní
  47. XLVIII. Mou duši láska zpívat naučila –
  48. XLIX. Teď se mnou věrně jde, můj rytíř smutný,
  49. L. Mne miloval Jsi, proto trpět musím teď,
  50. LI. Jsem jako bříza – zpívá do noci,
  51. LII. Jsi smutné, krásné Bissone mé, teď!