LII. Jsi smutné, krásné Bissone mé, teď!

Tereza Dubrovská

LII.
Jsi smutné, krásné Bissone mé, teď! Jsi smutné, krásné Bissone mé, teď!
 Svál podzim závoj na jezero dolů, mhou zamžena je hřbitovní ta zeď, jak orosena čerstvou slzou bolu. Spí hroby tiše, na všem leží šeď, Zmar všeho – větry severního pólu sníh na vrch nanesly, a strhly měď, list z kaštanů a poslední květ stvolu. A jezero spí – snivé oko šedé – v něm odráží se jako v zrcadle ten starý dům, a nebe zapadlé. A zima nocí rosný rubáš přede, jej hází do tůně jak do rovu... noc hluboká – mír jde kol hřbitovů. 60 Tereza Dubrovská SVÁTKY MÉ DUŠE Bellinzona – 23. XI. – 4. XII. 1929.
Úvodní báseň napsal Jiří Karásek ze Lvovic. Leptem a kresbou v titulu vyzdobil T. F. Šimon. Vytiskla svojí Malostranskou italkou Státní tiskárna v Praze 120 výtisků, z nichž 1.–25. na pravém japonu, 26.–120. na francouzském ručním papíru. – Vydalo nakladatelství J. Otto v Praze. Výtisk číslo 94
E: lp; 2006 [62]
Básně v knize Svátky mé duše:
  1. I. Zde, duše moje, hledáš útočiště –
  2. II. Nic v životě již nechci poslouchat,
  3. III. A sten Tvůj zmlkne, nikdo neuslyší
  4. IV. Zlem splácet zlo jsem nikdy nedovedla,
  5. V. Jsem za tím vrchem schována tu přece,
  6. VI. Je vzpomínka ta drahá mně i dnes –
  7. VII. Teď po letech, když všechno skončeno je,
  8. VIII. A Ty jsi přišel – bylo k večeru,
  9. IX. Šel kdosi chodbou, jak v snu zaslechla jsem
  10. X. Tvou písní zpívám, píseň Tvá to je,
  11. XI. Nad starou knihou seděl Jsi a četl –
  12. XII. Já vím, že velmi jsem Tě urazila,
  13. XIII. Teď na odpověď čekám mírnou Tvoji,
  14. XIV. Já trpěla jsem – věnec trnitý
  15. XV. Jde zima krajem, listí cestou sbírá,
  16. XVI. Že, Ofelie má, Jsi milovala,
  17. XVII. Ta čekala již při Tvém narození,
  18. XVIII. Mne uštvali, kdo první ruku zvedl?
  19. XIX. Tím rubášem mne přikryjete brzy,
  20. XX. Ó, milovat je: trpět. Trpět – žíti!
  21. XXI. Má duše, pojď, zas půjdem o dům dále,
  22. XXII. Mně přejte klidu, k smrti znavena jsem,
  23. XXIII. Mdlá vůně táhne, sladká, neživoucí,
  24. XXIV. Ta zahrada tu leží tiše tak,
  25. XXV. Ty svěží, mladé štěpy zahynuly,
  26. XXVI. Já u bran stojím ztraceného ráje,
  27. XXVII. Tvou písní vždycky zvučela má lyra,
  28. XXVIII. Ty, jeho přítel, těšil Jsi mne pak,
  29. XXIX. Teď opuštěny, samy jdeme žitím,
  30. XXX. Noc hluboká již rubáš chladný spředla,
  31. XXXI. Mé sestry smutku, postůjte jen chvíli,
  32. XXXII. Jak bříza zmírám – neschopna je žití,
  33. XXXIII. Co chceš, má duše? Navracíš se zpět
  34. XXXIV. Jsou do snů těžkých všichni pohrouženi,
  35. XXXV. Víc nemohu psát, unavena jsem,
  36. XXXVI. Mne políbila bolest na rty němé –
  37. XXXVII. Jak tamaryšek v severním tom kraji,
  38. MÁRIO BONNARD.
  39. CONRAD ANSORGE.
  40. XLI. A upomínky smavé duší jdou,
  41. XLII. Můj otec horník byl, když umíral,
  42. XLIII. Ty umřela Jsi, matko – vidím Tebe,
  43. XLIV. Na Tebe myslím, Matko. Trpěla Jsi,
  44. XLV. Zda smutku Tvému někdo rozuměl,
  45. XLVI. Jak temný přízrak před očima vstal
  46. XLVII. Po stopě kráčím svého žití nyní
  47. XLVIII. Mou duši láska zpívat naučila –
  48. XLIX. Teď se mnou věrně jde, můj rytíř smutný,
  49. L. Mne miloval Jsi, proto trpět musím teď,
  50. LI. Jsem jako bříza – zpívá do noci,
  51. LII. Jsi smutné, krásné Bissone mé, teď!