Padua.

Adolf Heyduk

Staroslavné jsi ty město, Padovo, kam Čech se bral,21) v proud by mocný doma zčeřil, kapkami co v tobě ssál; veliký kde Galilei k nebi zvedal svoji tvář, celý svět by osvítila mocné pravdy svatá zář. Zář, kterážto věčným sluncem ozářila jeho smrt, v kterou štval ho licoměrný temnosti a blbství chrt. – Umění ty’s plno, plno, nádherou tvou opojen vykouzlil zde slabý člověk Apolina božský sen, sochami v Prato di Valle myšlénku tak krásnou skryl, všakých národů zde hvězdy kras a vědy pobratřil;22) to když vidím, bezvolně se z prsou vine tajný vzdech, kdy as v národů kruh velký vstoupí bratr, vstoupí Čech. –

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

419. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nepomucký Jene, svatých druhu, (František Sušil)
  2. 8. Náděje. (František Sušil)
  3. 83. Ráj. (František Sušil)
  4. Eliáši, jenž jsi na přemnoze, (František Sušil)
  5. 152. Velkým vládneš majetností lánem, (František Sušil)
  6. 76. Pobudka. (František Sušil)
  7. 23. Kdož jsi pěvec, ó buď čistý křemen; (František Sušil)
  8. 150. Slávy’s nabyl po hlučivém světě, (František Sušil)
  9. 182. Byl to člověk! Byl muž pravý z Boha! (František Sušil)
  10. XCVIII. Vrah starý ten pásma lichot (František Ladislav Čelakovský)