Čarné políbení.

Adolf Heyduk

Mladá střemcha v nivy lůně vychloubá se světu, že má hlavu plnu vůně, plnu bílých květů. Střemcho, pýcha tvá je smělá! V jara teplém chvění také mně se hlava bělá, ale květ to není. Co dřív kvetlo, opadalo, posud není dosti – za to nebe hlavě dalo stříbro zkušenosti. Roste stříbro v času běhu, ustane už stěží, blížencem jest bílých sněhů, na horách jež leží. Však když slunce zlatá ústa hor těch hlavy nítí, z omšených jim ňader vzrůstá usměvavé kvítí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

223. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Co zbude. (Adolf Heyduk)
  2. Odkvetlé růže. (Adolf Heyduk)
  3. Zachraň, lese, stěnou mlází (Adolf Heyduk)
  4. Cesta k domovu. (Adolf Heyduk)
  5. XXXV. Má duše teple naladěna, (Vítězslav Hálek)
  6. PÍSEŇ (Antonín Klášterský)
  7. Všude květ. (Adolf Heyduk)
  8. ZAS JARO... (Bohdan Kaminský)
  9. MŮJ ŽIVOT. (Josef Kuchař)
  10. Píseň zrazené. (Karel Dostál-Lutinov)