Čarné políbení.

Adolf Heyduk

CarnéČarné políbení.
Mladá střemcha v nivy lůně vychloubá se světu, že má hlavu plnu vůně, plnu bílých květů. Střemcho, pýcha tvá je smělá! V jara teplém chvění také mně se hlava bělá, ale květ to není. Co dřív kvetlo, opadalo, posud není dosti – za to nebe hlavě dalo stříbro zkušenosti. Roste stříbro v času běhu, ustane už stěží, blížencem jest bílých sněhů, na horách jež leží. 60 Však když slunce zlatá ústa hor těch hlavy nítí, z omšených jim ňader vzrůstá usměvavé kvítí. 61