Jitro.

Adolf Heyduk

Jitro.
Sivý oblak nad dolinou letí, v zory úsměvu se zrodil den, vánek křídly rozkolébal setí; z veské chýše běží klubko dětí na lučinu porosenou ven. Stromoví si vypravuje v sadě vonné sny svých utížených hlav, skřivan, něžné srdce k zpěvu ladě, koupe vzletná křídla proudu v chladě, do vikýřů slétá jiřic dav. Ký to šumot, ký to hovor v lese, jásající švehol, zvuk a zpěv; každá sosna rozkoší se třese, oko radost, píseň krásu nese a proud slunných jisker v ňader krev. 71