Směje se slunce.

Adolf Heyduk

Směje se slunce.
Směje se slunce, hovoří les; za klobouk dávám lechu a vřes; srdce mi výskávýská, oko mi blýská – k sobě mne volá útulná ves! Vítám-li ptáky z dalekých cest, ráda se hole chápe má pěst; srdce mi tluče; do světa ruče, vábí mě krásy májová zvěst. 9 Zpívejte, ptáci, za mne v ten čas, za vás já, zdráv-li vrátím se zas; nechať svět leví našimi zpěvy záchvěvu srdce, útěži řas! 10