Vrba.

Adolf Heyduk

Vrba.
Slyš, sever na varhany hraje kdes v lese, buků list kde svát, mdlá vrba vody u pokraje šat svléká už a touží spát. A zdřímne brzy, usne záhy, až sníh jí bude v kadeř vát, zda o dnech plných sladké vláhy a ptácích bude se jí zdát? Zda rozhárá chlad její krve v čas z dálky vrátivší se jih, a pták, jenž opustil ji prve, zas hnízdit její ve větvích? 82