V červnu.

Adolf Heyduk

V červnu.
Když se v červnu volně toulám v kraji, zdá se mi, že o sto let jsem zmládl, že mi v srdci ptáci hnízda tkají, a já sám jak kdybych křídly vládl. Jak po medu včela v květu tísni po kráse má vzletná duše bádá, lásky vzdechy slyším v ptáků písni a stesk dum, jež vánek v křoví skládá. Zřím, jak o skal plece rozložité opírá se usměvavá Zora, na srdce jak kvítí v kytku svité ňadry puklá přivíjí si hora. Vidím v dáli nivu, ana pláče, na srdci že množství brázd jí zeje, a tlum racků nad hrudí jí kráče, Zora však se jejím slzám směje. 46 Šťasten jsem, až v podvečerní chvíli blažen domů kráčím skrze mlází, les jde spat a měsíc jak sen bílý tiše v černé hlavě hvozdu vzchází. 48