Snící jezero.

Adolf Heyduk

Snící jezero.
Sní jezero; skal výš se pnoucích v klín utuleno, v lesa tmách, víš, kolik hvězd as v nebi stkvoucích se koupe v jeho hlubinách? Víš, kolik v křišťálné mu duši spí žhavých blesků, hromu ran, víš, kolik vzdechů klid mu ruší, když bouř jde z nebes mračných stran? Víš, jaké stesky se v něm rodí, když vzteklý mráz se na ně vrh’, víš, kdo as z tajné hloubky chodí žal vyplakat svůj na povrch? Víš, kolik rybek jím se nese, těch rybek, drobných myšlenek? a kolik k slunci vyšvihne se a z kolika sem přišly řek? 73 To nevíš, nedozvíš se v žití, a přece pronikneš to spíš než to, čím lidská hruď se nítí; to na věky se nedozvíš! 74