Den mladý z rudých mráčků vstal...

Adolf Heyduk

Den mladý z rudých mráčků vstal...
Den mladý z rudých mráčků vstal a světu v oči pozíral; pak na temena skály sed’ a červánkovou peruť zved’ a dal se v let. I zasáh’ křídlem stromu skráň a lahodně mu šeptal: „Vstaň!“ a v hnízdě ptákům pravil: „Dnes z vás každý s popěvkem se vznes výš do nebes!“ A do vsi spěchal pod javor a děl: „Já přiletěl jsem z hor, jdu v kvítí sypat zlatý pel a z úlů rád bych vyvést chtěl roj mladých včel! 64 Klas skryl jsem v stébla, zrna v klas a v zrna hojné chleby zas; a žnečkám chystám vínky z chrp a žencům pozlatil jsem srp, já nebyl skrb! Já ponořil se v červánkách a přines vzácný s sebou nach a nachu toho skvostnou zář dal růžím na hebký jsem šlář a dívkám v tvář. Já motýlu děl: „Z kukle spěj!“ a mandelince: „Už se skvěj!“ a vážce v síti: „Křídla ciď, já vztyčil rákos s dobrou píď a v něm si sliď!“ – A letěl dál a zlatý žeh jej všude provázel, kam vběh’; i šuměl háj a voněl luh, jen z města těžké práce ruch mi padal v sluch. – 65