Krásy harcovníci.

Adolf Heyduk

Krásy harcovníci.
Divná kouzla na vše strany, zdoben luh i stráně hor, z otevřené mysli brány vyrojil se svěží sbor; rytmické jsou jeho stopy, prostý šat, leč sluší všem, pršky slunce jeho kopí, drozdí peruť chocholem. Švarní jsou to harcovníci, veselý jich šik a řad, radost v srdci, svěžest v líci, probíhají les i sad, vsi i města lehce, hravě; koho vidí, k hodu zvou, rudé srdce na zástavě: mé to drobné písně jsou. 62 Přál bych si, by jejich kopí podmanila chýš i hrad, zor, který se v slzách topí, hruď, v níž stesk a žal se vkrad’; kéž by radost proletěla milé kraje, drahou zem, a kde zla by vládnout chtěla, tam ať vládne vítězem. 63