Setkání.

Adolf Heyduk

Setkání.
Čas povelel a Zima v bílém kroji šla v náruč Smrti, Jaro potkalo ji, a zřely se – ó tajemné té chvíle – z jich očí luhem tekly proudy bílé. A Zima s pláčem Jaru dala ruku: „Mne stihlo slunce střelou svého luku, hle, umírám, když ty při slunném vzletu v mých stopách kouzlíš krásu růžných květů.“ A Jaro k Zimě lichotným dí slovem: „Jdi klidně spat; kdo šedin pod příkrovem sny modrých fialek si nese k hrobu, nač touží růže míti pro ozdobu? Ty na svých ňadrech milou neseš těchou tu skromnou modroočku libodechou, leč mně, když pyšné růže k srdci vinu, jest krváceti trny jich, až zhynu. 110
OBSAH.
Vzhůru5 Vzdech prosebný6 Vyzvání7 Píseň jarní8 Směje se slunce9 Spící bystřina11 Odhoď pero, zavři knihu12 Ven13 Cestou15 Kalina17 Popěvek18 Slunné doby19 Kol samá zář, samý jas21 Pozdrav24 Vznešená báseň26 Vzpomínka27 V dobré míře29 Květ na skále31 Petrklíč32 Všecko pučí34 Všude květ35 Lípy u cesty37 V lese38 Naděje39 Pták lyrik41 Růžička43 Naděje a splnění45 Louka46 V červnu47 Výstrahy49 Vše ticho50 Slunce a měsíc51 Divy53 Různá křídla54 Parallela55 [111] Stesk56 Šumavě57 Vyvolená59 Čarné políbení60 Krásy harcovníci62 Den mladý z rudých mráčků vstal64 V lese65 Sdílné jilmy67 Les po bouři68 Před bouří a po bouři69 Osvěžení70 Jitro71 U horského jezera72 Snící jezero73 Kříž u cesty75 Bříza76 Buď a nebo77 Při návratu78 Vzkaz80 Ustrašené květy81 Vrba82 Přes noc83 Vzájemnost85 Lípy na křižatkách87 V jeseni89 Žluté listí91 Posud93 Pták a člověk94 Buk95 Kdo víc96 Den se krátí97 Mlhy98 Kýžená proměna99 Co jsem slyšel při bouři100 Hle, z keřů bílé kytice102 Při sanici103 Zimní rej105 Máz106 Zavátou stezkou108 Cesta k cíli109 Setkání110
E: až; 2002 [112]