Vyvolená.

Adolf Heyduk

Vyvolená.
V jas slunce sklonilo se k zemi a zvolilo ji nevěstou, i líbá, objímá ji kradí – ó, vizte, jak se mají rádi, leč sever zlou je stíhá mstou. Dnem, nocí zákeřník ten číhá a rozkacen svůj křepčí rej a laje všemu silou prudkou, až krasavici hojnou sutkou hněv metá v sličný obličej. Leč slunce, samá něha, z rána v tvář líbá ji, vždy víc se rdíc, až ukojená země zase u vonném blahu v cudné kráse jde mateřskému štěstí vstříc. 59