Vzájemnost.

Vzájemnost.
Štěp mladý truchlí prostřed sadu, že vzal mu Sever listů vnadu, a přes vodu, kde šumí les, je na úpatí skály nes, kde sprahl vřes. Však Sever nedbá; pilnou prací zpět ku štěpu se znova vrací. Štěp volá: „Trháš listí zas? ej; divný je tvůj hodokvas, rci, k čemu as?“ A Sever perutěmi šumí: „Však srdce tvoje porozumí! Tu hrst tvých ozdob, zda-li víš, na fialčinu nesu skrýš; je mráz tu již. 85 Ta bez pokrývky tvého listu by zahynula v bouře svistu, a kdo by přinesl nám zvěst, že mladé Jaro blízko jest? ó nech mě nést! I já, když slunce výše stojí, mám dík za věrnou sdílnost svoji a v utěšený jara den jsem vůní zrovna opojen – dráh čas mi ten! A krásou světa rozháraný, jak vánkem létám na vše strany a na ňadra ti snáším s hor dav písní: zvučný ptáků sbor, já plachý tvor! Tož netruchli a těš se jaru, až přinesu ti dar všech darů: skvost svěžesti a vláhy číš; je štěstím, co teď zhoubou mníš; V čas uvidíš! 86