Pták lyrik.

Adolf Heyduk

Pták lyrik.
Na javoru pták si zpívá: „Ach, jak rád mám slunce svit, kdy slit s rosou perlou bývá, jíž se chodím osvěžit. Ach, jak rád mám v kyprém mechu hořec, sasanku a lechu, jež mi srdci pro potěchu hravý úsměv jara skyt’. Ach, jak rád mám štíhlou břízu, její těla lesklý běl, mladé jívy zlatou mízu, hložných hvězdic vonný pel; drobné vikve ladné sponky, jahodníku útlé stonky a ty luhů modré zvonky, když jsou plny zlatých včel. 41 Leč ta píseň moje tichá zní jak rudých listů vzdech, podzimní když jitro dýchá v lesa mladých podrostech; sním a sním, kde lítám, všudy, ale zpěv můj posud chudý, neví kam a neví kudy, a ta vesna vždy má spěch. – A mé srdce stále kvílí; kde má radost, kde můj klid? Na hruď se mi hlava chýlí, nechať v růži zkvetl cit. Poraď, druhu duší jatý, stesk můj je už vrchovatý...“ „Zamiluj se, ptáčku zlatý, chceš-li písní vítězit! –“ 42