Před bouří a po bouři.

Adolf Heyduk

Před bouří a po bouři.
Tlum mraků, mnichů v černých hábitech, šel pouští na pout do skalního chrámu, jenž v rozbrázděných věkem ambitech a v hustém krovu ze sosnových trámů je zadržeti toužil jak lvy v kleci, leč ony vyšly jeho branou přeci. A na širou se uhostily pláň a modlitby své započaly duté; v les strachem před nimi v ráz prchla laň do skrýše dřevorubem nedotknuté a třásla se, vždyť od západní strany bouř příšerná jim hrála na varhany. A zašlo vše a pláně ovlád’ jas a slunce rozlétlo se v krátké chvíli nad plání zamlklou a lesem zas, a místo mnichů beránkové bílí po nebi modravém šli milým klidem a skřivánkové pěli v radost lidem. 69