Kýžená proměna.

Adolf Heyduk

Kýžená proměna.
Sad všecek ošuměl, pták v dálku prch’, na lípě pod oknem mdlý lupen sprch’; sníh z těžkých mraků dnem i nocí pade a na větvičky ozdobně se klade; na každé drobných opálů je vrch. Tak chlubíš se mi, lípo! V jasný den jak velmožka mi zíráš do oken; leč bílý skvost ti náhle spadne s hlavy, až slunce zor svůj čarně usměvavý jak zlatou střelu vmetne v jara sen. Pak střelou tou svých krás a skvostů všech jest náhle se ti vzdát, a marný vzdech! Viz, východ plane, teplé vánky vanou; z tvých opálů se přes noc slzy stanou, leč skvostný máj jest ukryt v slzách těch! 99