Růžička.

Adolf Heyduk

Růžička.
Líbezný vánek od jihu věje, zelené jaro do lesů spěje; od lesů v pole, do sadu v dole, kde růže rozkvétá, rudě se směje. Růžičko zlatá, růžičko milá, dlouho jsi věru zamlkle snila; zamlkle stála, mrazů se bála, slunným teď vínem rudě se zpila. 43 Vítám tě, vítám duši tvé vůně, vítám tě vroucně srdci, jež stůně; vítám tě mile teď – ptáče bílé – radost má vyletí z žalů mých tůně. – 44