Stesk.

Adolf Heyduk

Stesk.
Prch dávno, dávno už ten čas, co ponejprv jsem nadšen žas, jat, Šumavo, tvou vnadou, i spěchal k tobě jsem co rok, až svěžest odnes času tok i jarost duše mladou. Teď s poklady, jež z tebe mám, jen v snách a dumách počítám a lebka se mi chýlí; vše chladne, jíním kryt je mech a na tvých hrdých ramenech plášť blýská se ti bílý. Nad Boubínem je těžký mrak, mně bezvolně mdlý vlhne zrak, tu zřím-li na dálavu... snad život dřív mě umoří, než v klín tvůj, krásné pohoří, svou stulím šedou hlavu? 56