Cesta k domovu.

Adolf Heyduk

Na silničku koly rozemletou jasný měsíc hojné stříbro metá, s mladých višní, po krajích jež kvetou, déšť lupínků bílých v kolej slétá, kypré snítky hojností svou lepou do líce i do čela mě tepou. Stále nutí: „Vzhůru zírej k nebi, tam se milliony světů mění, k úvozu proč ukláníš své lebí, půvabu-li vůkol dosti není? či v kolejích na povadlém květu myšlenky chceš odkojiti k letu?“ „Na zemi chci dnes, ne v nebe zříti; oko pálí, v slzách se mi topí, pod příkrovem zavitého kvítí dvou předrahých duší vidím stopy, jež mi ondy s jásavými slovy v ústret vyšly, synu, studentovi.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

139. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Čarné políbení. (Adolf Heyduk)
  2. Sibiřanka. (Adolf Heyduk)
  3. DĚDŮV ODKAZ (Adolf Heyduk)
  4. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  5. Všude květ. (Adolf Heyduk)
  6. IV. Oblaku šedivý (Josef Kalus)
  7. Rodný kraj. (Adolf Heyduk)
  8. Srdce zasněžené. (Adolf Heyduk)
  9. V polích. (Adolf Heyduk)
  10. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)