Sibiřanka.

Adolf Heyduk

Jak vločka sněhu právě nová, jak cherubových křídel pýr a květu špetka úbělová slítmaličký k nám bohatýr. Viz letky, blankyt bez obláčku, a na nich přes příč kmentu pruh, aj, aj, můj roztomilý ptáčku, zkad k nám přenestouhy ruch? přilít z Amuru!“ I šlaka! toť ovšem velký světa kus, snad dál než stokrát na oblaka; ty’s tedy Rus, ty’s tedy Rus! Jsi pravoslavným dozajista a velkým důstojníkem snad! Tvá uniforma jak je čista, a jaký ve všem sklad a lad! Či všemocný jsi dvorní sluha? hle, na tvém hrdle vzácný dar! Toť Ondřejova řádu stuha, jejž knížatům jen dává car To řídká pocta, na mou kuši, jak omámen tvým zjevem jsem; srdce udivením buší, – tak malý, a již komthurem! No zdrávstvuj, batuško můj milý! Leč nyní pověz mi přec, kdo’s? sám samovládce snad, car bílý, či carevič jsi?... „Ničevos!“ Ne? Tak jsi nejmíň státním radou. A přec i vás, když konec jest, do země k odpočinku kladou; co všecka sláva, všecka čest? Co všecky řády, všecky stuhy, co žezla? Hračky nanejvýš, když údy chladny jsou a tuhy a kámen na hrobě a kříž! Viď, divíš se, proč také stesky? leč nediv se a vážně suď, sám příčinou jsi, ptáčku hezký, že plna vzdechů je hruď. Slyš, roztomilá excellencí, mne zajímá tvůj kraj a svět, a vím, k hor Jablonných že věnci za krátko poletíš zas zpět. Mám prosbu na tebe, můj zlatý, kéž laskavě ji vyplníš; i mně ty končiny jsou svaty, tož, něžný bojarine, slyš! slétneš k vodám Sachalínu, háj mladý spatříš moře blíž a v něm v bříz zlatohlavých stínu hrob z kamene a na něm kříž. Zde po života marné snaze sní sám a sám můj drahý brat, a děti nechal na Kavkaze ó, pozdravuj ho na stokrát. Šel štěstí hledat pro své milé, zjev jeho klamný v dál ho táh’, a střelou smrti potměšilé –, pták raněnýmřel na vlnách. Spí. Nechať píseň tvá mu zvučí jak ondy v nejvěrnější hruď, a květům, jež mu u hlav pučí, slza jarní vlahou buď. A vzkazy útěchy, ptáče, v dál dětem, vnučkům jeho nes, kde Morják kvílí, Čemes pláče a javorový šumí les. Kde snivý syn se chápe pluhu a pěstí vinnici a sad, než slunce v zlatém polokruhu jde za Marchotské vrchy spat. A český lid jich na úpatí po dlouhé zimě k jaru vzbuď; již peruť toužíš rozepjati nuž vznes se! S Bohems Bohem buď!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 3 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

733. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Všude květ. (Adolf Heyduk)
  2. JARNÍ. (Ludvík Lošťák)
  3. TY NAŠE CHALOUPKY... (Josef Kalus)
  4. Píseň zrazené. (Karel Dostál-Lutinov)
  5. Tužba. (Adolf Heyduk)
  6. SLOKY. (František Kvapil)
  7. Když táhly vlaštovky... (Adolf Heyduk)
  8. Loučím se. (Adolf Heyduk)
  9. Beze stopy. (Adolf Heyduk)
  10. Píseň. (Antonín Klášterský)