Přiučování.

Adolf Heyduk

Milo mně i na samotě, zde se učím ledačemu: já rozumím ptáčků notě – já rozumím všemu; srdce, když je něco moří, s různým sobě pohovoří. Hněvámli se na beťáry, báča hrom mne učí trochu: „Takhle buchej, vpaluj čmáry! vidíš, milý hochu!“ Jaj, vždyť mysl pěkně čuje, když mne Parom přiučuje. Od čápa se v pravou chvíli učím drtiť lstivé hady, aby se mi neploužili v plůtek u zahrady; a já vím, co hádě piští, když mu bočan hlavu tříští. Nepříteli k boku chvatně nadběhnouti v podlé seči seveřík mne učí statně, v roklinách co skvěčí; skočí sem, zas tamo duje a vždy se mnou opakuje. A rákosí v šelestění k myšlenkám mne novým ruší, že vždy blaze tomu není, kdo má jemnou duši; vždyť takého náhlou smrtí první horský vánek zdrtí! A zvony hned na to zvučně: Srdce tvé buď jako z kovu, všude vzleť, však nerozlučně od kolébky k rovu připoután buď, vlasť kde leží, jako my jsme na té věži. O lásce mi kvítí dýše, les o kráse kyprých stánků, a hvězdami zákon píše bůh na nebes blánku, a ta bída naše dosti hovoří mně o věčnosti.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

1075. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XVII. Sestár jsem, vím, (Adolf Heyduk)
  2. Jaro v zimě. (Adolf Heyduk)
  3. Směje se slunce. (Adolf Heyduk)
  4. Když zvony zní a zvonky kvetou. (Adolf Heyduk)
  5. Linduška. (Adolf Heyduk)
  6. Keř s hnízdem. (Adolf Heyduk)
  7. Bratří. (Adolf Heyduk)
  8. Jsem Čech. (Adolf Heyduk)
  9. U hřbitovní lípy. (Adolf Heyduk)
  10. V rozvalinách. (Adolf Heyduk)