V. Je první jarní den,

Adolf Heyduk

Je první jarní den, já mimo hřbitov vycházím do pole ven; obloha modře se na mne dívá, jdu podél potoka, ten zpívá a radostí všechen se kvasí, vrba si rozpouští své zlaté vlasy, mé srdce vesele buší, slunce mám v duši, a přec je mi smutno, čím to je asi?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

504. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U ŘEKY (Jiří Mahen)
  2. PODZIM. (Karel Toman)
  3. Sen lásky. (Josef Václav Sládek)
  4. VZPOMÍNKA NA GARDSKÉ JEZERO. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. CO ŘÍČKA ZPÍVÁ. (Eliška Krásnohorská)
  6. SPÁNKU. (Antonín Klášterský)
  7. S pánem Bohem! (Emanuel Miřiovský)
  8. I. Když zadumán jdu jara dobou novou, (Adolf Heyduk)
  9. XLIX. Louka je prohřáta, (Adolf Heyduk)
  10. PÍSEŇ JEZU. (Emanuel Čenkov)