XLV. Sedím v besídce,

Adolf Heyduk

Sedím v besídce, přede mnou v křoví usedá pták; má bílou hlavu, zpívá; znám jej už z mládí; jako chlapec rusovlasý jsem mu rozuměl. Dnes mám též bílou hlavu, jsme stejni, leč hovoru jeho už nerozumím!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

766. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nad potůčkem. (Simeon Karel Macháček)
  2. Ranní cestování. (Josef Wenzig)
  3. PŘÁNÍ. (Karel Sabina)
  4. 17. Co pak to ten ptáček, (Josef Jaroslav Langer)
  5. Ptáčata. (Eliška Krásnohorská)
  6. Ptáče. (Eliška Krásnohorská)
  7. Tiše, tiše jedle mladá, (Adolf Heyduk)
  8. POSELSTVÍ. (Karel Dostál-Lutinov)
  9. Jaro doma. (Adolf Heyduk)
  10. VI. Ty víš, proč rád se vzdávám plesu, (Josef Uhlíř)