POSELSTVÍ.

Karel Dostál-Lutinov

Bílá zimní krajina, pustá hájina, v háji holá kalina oči k nebi upíná, smutně pátrá do dáli, kde jen Vesna otálí? A tu vánky zavály, přivanuly ptáče z jihu, na kalinu sedlo v mihu, znalo písní celou knihu. Ona na ně pozírá, pupence své otvírá, naslouchá a listím hrá, bílým kvítím prokvétá, kalinkami zasedá: Tu máš, ptáčku, hody sprostné za poselství za radostné! – – Zavátá je krajina, pusta dědina. V jizbě bledá dívčina stokrát šíti začíná, toužně pátrá po dáli – kde jen Jiřík otálí?... Tu se kroky ozvaly, posel nese bílé psaní, plné snů a vzpomínání, samá touha po shledání. Dívčinka je pročítá, tvář jí růží prokvítá, očima je prolítá, štěstí jí z nich prosvitá; jehlu z vlasů vyplítá: Tu máš posle dárek skvostný, za ten lístek přeradostný!

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

685. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 9. Večer. (Jan Slavomír Tomíček)
  2. Varoň. (Antal Stašek)
  3. Jaro na Závisti. (Rudolf Pokorný)
  4. None (Alois Vojtěch Šmilovský)
  5. 74. Nářek pro milou. (František Jaroslav Kamenický)
  6. DOZVUKY. (Otakar Mokrý)
  7. Nad potůčkem. (Simeon Karel Macháček)
  8. Lilie. (Ervín Špindler)
  9. Touha dívčí. (Josef Jaroslav Langer)
  10. Dva vojíni. (Svatopluk Čech)