Duma jarní.

Adolf Heyduk

Že jaro, dítě, stromu květ že puká? že Vesna každého se dotkla čela? Ach ano; vždyť mně také její ruka květ bělavý na spánky naházela. Že jaro, dítě? Ano, slyším zpěvy, tak veselé, tak utěšené zcela, leč srdce moje o tom jaru neví: v něm píseň zlekaná se právě odmlčela.

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

712. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V dobré míře. (Adolf Heyduk)
  2. Bez útěchy. (Alois Škampa)
  3. Zas země omládla a zkvetla... (Adolf Heyduk)
  4. Les se modlí, ticho všecko, (Adolf Heyduk)
  5. Zem ozdobila ňádra kvítím. (Adolf Heyduk)
  6. Romance jarní. (Augustin Eugen Mužík)
  7. V PŘEDTUŠE JARA. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Nové jaro. (Adolf Heyduk)
  9. Jak Bůh ráčí. (Adolf Heyduk)
  10. V pole! (Adolf Heyduk)