Kostru časem vybělenou

Adolf Heyduk

Kostru časem vybělenou ovinuje v houští mech – srnka se tu uhostila s ranou v boku, její síla proudila se v žalný spěch. Vrah ji stihnul, zasténala, zavolala na svou mláď, pohleděla na vše strany, vlastní krev svou pila z rány, kladla hlavu na kapraď. Ptáci s bohem zazpívali, zavzdychal i šuměl les, drobných srnčat chasa malá žalostivě blekotala, a háj pláč ten krajem nes’. – Zlaté vlasti síla bujná neznala tak šťastný den, nehynula v ptactva zpěvu, v zrády rozkaceném řevu krev cedila na kámen. Rozprchly se děti plaše, v dálku hnal je hněv i strach. a v tom zpěvném svatém háji z ňader bratří bídy ssají, rabem syn a pánem vrah.

Patří do shluku

zikmund, zúpět, zikmundův, králův, zlítit, pluviál, legát, viz, kostnický, král

91. báseň z celkových 194

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Josef Wenzig)
  2. DUCE! DUCE! (Petr Křička)
  3. None (Adolf Heyduk)
  4. MASOPUSTNÍ BALLADA S POPELEČNÍM ZAKONČENÍM. (Karel Dostál-Lutinov)
  5. Pošumaví. (Adolf Heyduk)
  6. Svatyní je les, v ní svíce (Adolf Heyduk)
  7. Jan Jesenský. (Adolf Heyduk)
  8. Pobělohorský privilej. (Adolf Heyduk)
  9. MISTR MYDLÁŘ. (Adolf Heyduk)
  10. V zemi to duní. (Adolf Heyduk)