Modlitba o samotě.

Vilém Ambrož

Když s Bohem mluviti chceš v prosbě vroucí, svou duši sprosti světa zámotů, a tichou vyhledej si samotu, pak šlehne z duše plamen lásky žhoucí. Jak ve sluneční záři perla skvoucí, i démant jasným ohněm bleskotá, tak rozjasní se duše temnota, svit milosti když jme ji přežádoucí. O pros, až kdysi zhasne oko mroucí, by duše zřela Božství slávojas, ať zaskvěje se v sídle věčných krás nebeskou září, věčnou, nehynoucí!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

383. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Letnímu slunéčku. (Antal Stašek)
  2. 19. Změna. (Jan Slavomír Tomíček)
  3. Večerní. (E. Antonowicz)
  4. Ta jedna slza Tvá. (Ervín Špindler)
  5. UMĚLCŮM. (Václav Jaromír Picek)
  6. PÍSEŇ VIOLINA. (Karel Sabina)
  7. XIX. Vy světel zřídla hvězdnatá, (Vítězslav Hálek)
  8. Orel. (Josef Václav Frič)
  9. XLIX. Ó, jděte mi s tou vaší pravdou, (Vítězslav Hálek)
  10. Tvá slza jako diamant. (Ervín Špindler)