Zahrádka Boží.

Vilém Ambrož

Zahrádka Boží.
26 Znám já zahrádečku plnou krásných květů, ji bych nezaměnil za cenu všech světů. Bůh ji vypěstoval v srdci zbožných dítek, vlastní rukou vsadil mnohý vonný kvítek. Mezi všemi květy jeden krásou slyne, z něho mocným proudem sladká vůně plyne. Hlavinku svou něžnou toužně k nebi vznáší, stkvoucí jeho bělosť hříchu temno plaší. Božský zahradníček na kvítka se dívá, milosti své rosou všechny pozalívá. A ta kvítka milá jsoutě kvítka ctností, ze všech nejvzácnější: Lilie nevinnosti! 27