Žeň Boží.

Žeň Boží.
34 Políčko stkví se ve zlatě, plným se vlní klasem, a k žatvě hojné přivolá Pán žence mocným hlasem. V políčku dozrál bujný klas, na zrno požehnaný – než vzešla spolu koukol zlá, i vzrostl klásek planý. Sežali ženci obilí, lesklými žali srpy, a k zemi padla koukol též, klas planý, modré chrpy. Obilí kladou do stodol, děkují za dar Boží, však smeť, již nasel nepřítel, do ohně k palbě vloží. Země též Božím polem jest, semenem lidstvo zve se; v den soudný Pán Bůh nad všemi soud přísný jistě vznese. 35 Přivedou ženci – andělé ctnostné tam v nebes kraje, a duše hříšné uvrhnou, kde oheň věčný plaje. Srdce-li tvé se v ctnostech stkví, klasem jsi blahoplodným, však hříchem-li se poskvrní, jsi jenom býlím škodným. Semenem Božím, dítko, jsi – plným máš klasem býti, bys mohlo věčnou odměnu tam v rajské vlasti vzíti. 36