Ježíšek, božský rozsevač.

Vilém Ambrož

Ježíšek, božský rozsevač.
30 Rozsevač vyšel na pole a zasel dobré zrní, však jedno padlo na cestu a jiné mezi trní. Přilítli ptáci nebeští a sezobali sémě, a druhé opět dusilo zbujnělé trní plémě. A jiné padlo na skálu, kde nedostalo vláhy, a sotva zrní klíčilo, již uvadalo záhy. Než jiné vpadlo v dobrou zem, kde vzešlo beze škody, že neslo hojný užitek, ba stonásobné plody. Tvé srdce, dítko milené, též poli podobá se, v němž símě, Bohem kladené, má vzrůsti v plné kráse. 31 To mnohoslibné semeno jest spasné slovo Boží; kéž nepadlo jen na cestu, ni na skálu, ni v hloží! Kéž padla vždycky v dobrou zem ta svatá Boží slova, kéž v srdci dobrém, výborném je duše tvá vždy chová! Dej, božský rozsevači, nám jen mysl bohabojnou, ať ze srdečka našeho žeň sklidíš dobrou, hojnou! 32